Bylo tomu cca v den zářijového zájezdu, kdy při závěřečném potlesku publika a několika děkovačkách před oponou jako již obvykle proběhla rychlá anketa na téma Kam příště? Znalci v oboru předložili své návrhy, když tu pojednou do debaty vstoupila NTP rázným sdělením, že by věděla o jedné specielní a dosud v našich rukou nehmatané možnosti.

Důsledky takového rozuzlení se dostavily za měsíc. Kolem osmé ráno vyzvedávám CME zelenou legendou a jsa ubezpečen, že zahrádku tentokrát nepotřebujeme, jsem plně napjat, co se bude dít. Obvykle je nutno na materiál a zařízení vyhradit zvláštní vagón o ložném objemu nejméně 300m3 a do kopců zjednat přídavnou tažnou sílu, na výstup na kótu pak postačí cca jeden tisíc zdatných nosičů.

Ne tak tentokrát! Dnes vychází ze dveří CME s jednou rukou prázdnou, třímajíc v té druhé dva klacíčky, které jako ostatně jakýkoliv předmět libovolných proporcí zcela přesně pasují do kufru vozu felicia. Zbytek výbavy se vešel do jednoho ne tak zcela úplně plného batohu a nejtěžší součástí výbavy se tak snadno mohl stát počítač przemistitelny z r. 1998, nedávno jedna z věcí nejmenších.

V Königu pak stačí vyzvednout zbytek výpravy a oddat se ujíždění do lesa. Cestou musím zakoupit občerstvení u jedné hodné paní na bensínce v Kunštátě a to zejména sadu malých volantů pod názvem Besipky.

Vůz jsme uskladnili k hospodě s naprosto bezprecedentně nesmyslnou otvíračkou a vzápětí hledali obranné prostředky proti dvěma malinkatým psíčkům ohraničujícím věškerý možný prostor. Stejně jsme šli našpatnou stranu, takže stačilo obejít bramborové pole s odbytou sklizní, JZD s odbytým ubytováním a těšit se na zasloužený pohled na ceduli o ochraně geodetického bodu pamatující staré časy.

Byla tam.

Na vrcholu pak zahajujeme den patnáctiminutovkou váhání a nakonec vstupujeme na konstrukci. Jestliže je dole mlha a zima, pak nahoře je trojnásobná mlha, vítr o síle velmi malého orkánu a teplota daleko pod bodem tepelné pohody.

To je ta pravá atmosféra pro slavnostní roztržení řetězu před novou anténou, čehož se ujímá sám její autor. Anténa jsou ty dva klacíčky, co o nich byla řeč ráno. Jedná se o 4prvkovou yagi na dosebezasouvacím stožárku, který tak dosahuje možnosti být teleskopizován. Většinu dílů a slavnostního příslušenství pak domácí kutil poznal jako součást elektrovybavení, vodoinstalace nebo řetězu ze samoobsluhy Coop = Jednota Moravské Budějovice.

Již ve voze byly rozdány propagační materiály (nikdo je však nečetl a proto nemohl získat tzv. bezplatný dárek zdarma) a také školicí materiály (nikdo je však nečetl a tak nevěděl žádné důležité zkratky). Závod přesto probíhal poměrně úspěšně, pouze technika povážlivě vlhla a psv stoupalo do závratných výšin vlivem značné železitosti blízkého okolí. Dosaženo tak bylo některé Rakousko, očekávaný příval Chorvatů, Srbů, Kosovských Albánců a Bosňanů a Hercegoviňanů se však nakonec nedostavil. Místo toho se dostavila prahová hodnota vlhkosti notebooku, jenž ani po vylití vody nehodlal již dále snášet útrapy a přestal zobrazovat. Problém musel být odložen k budoucímu dosušení.

To byla vhodná záminka pro výzvu.

Zároveň to byla vhodná záminka pro to, aby mi několikrát zatelefonovala ing. Jana a poptala se, jak se nám pozdává to dnešní slunné podnebí? Bylo nutno to pojmout jako provokaci, slunko jsme od rána neviděli a nic nenaznačovalo tomu, že by tomu mělo být ještě někdy jinak.

Mezitím se dole uskupila návštěvní skupina, která nemá ráda lidové odrhovačky jako je třeba Kočka leze dírou, pročež si nalívali kafe a očekávali sestup hrdinů do údolí. V mezičase si zašli na houby, odvázali a odnesli o stůl dál návštěvní knihu, která byla naštěstí přivázaná, jinak by ji určitě někdo někam odnášel, a těšili se na zasloužený výtěžek čekající u cesty.

Nahoře mezitím družstvo mladých alkotroniků tisklo svá těla pro snížení tepelné ztrátovosti a plnilo nenalinkované řádky staničního deníku.

Závod byl slavnostně ukončen ve 13 hod ústupem mlhy a ohřítám přilehlého vzduchoprostoru o cca 20° libovolné stupnice.

Nyní přišel čas na prožití další významné výhody kapesní výbavy – složeno bylo ihned. Ušetřený čas jsme proto mohli s výhodou investovat do sestupu.

Jestliže ráno někdo pochyboval o tom, kterak se vyplní sliby návštěvního oddílu co do personelního obsazení, v následujících cca 3 okamžicích se věc vyjasnila stejně jako obloha. Dušík se vyhovořil na velmi silnou rýmu, Opatovice a okoliee zůstaly bez odezvy, ostatní byli již dostaveni u přístřešku s výjimkou VBK, jenž se ohlásil vzápětí výhružnou SMS.

SMS zněla: „Viděl jsem vás v lese.“

To nás tak rozkolísalo, že paní Dana sáhla dokonce k nejhoršímu a odhodlala se k rituelnímu podříznutí. Štěstí bylo, že obětí se stalo pouze sousoší hlívy ústřičné, obepínající jeden mimořádně skulpturně cenný pahýl.

Incidentu pak museli přihlížet všichni zúčastnění včetně již se zjevivšího VBK, který na svém motocyklu značky Janeček, Laurin, Walter a Klement uzavřel peloton. Snadná kořist uskupení natolik předmotivovala, že v následující minutě již byl v síti uvíznut také metrák černého bezu a 400 kg výběrových salátových brambor nejušlechtilejší odrůdy přímo od zdroje. Po této rozcvičce odešla hlavní část skupiny diskutovat do obce, zatímco po jednom zástupci z každého vozu bylo dále ověřeno, že také velké plody mohou propadnout sítem mechanisačního stroje.

Po obvyklé diskusní čtvrthodince „Kde se civilizovaně napařit, aby neutrpěl styl“, jíž dominovalo cukroví ze včerejší svatby jedné sestry, jsme se bleskurychle ocitli v Bystrém na Podkově, což je romantický název malého náměstíčka za kostelem, ale zde šlo každému o to být již v pohostinství a prokládat pivo pečenýma bramborama.

Důležitá témata prosytila interior, zjitřila mysli účastníků a dala opět vyniknout pocitu uspokojení a těm pokročilejším zajisté i katarse, jaké se mohou dostavit pouze v této společnosti.

Slavnostní skupinové foto se  nechalo pořídit nadobbyčejně elegantně před pískovcovým stavením –a bylo na co koukat.

Zpáteční cestu přes Hamry, Prostřední Poříčí a Hutě pak nelze než důrazně doporučit.

Jo a příště teda babylon s dřevomorkovou rozhlednou.

Tak zdar!