V propozicích na listopadový zájezd jsem sdělil zájemcům informaci, že rozhodně nebude mlha. V předvečer akce tomu nasvědčovalo tomu vše: mlha, že není vidět na špičku (svého) nosu, se vyskytovala již ve středu v Liberci, kde jsem si neprohlídl Ještěd ani zubačku do Harrachova. Počet přihlášených se ustálil na čísle 3. Oblečením jsem se vybavil jak na severní pól. Nebyl tedy důvod, aby počasí nepřipravilo příjemné překvapení.

 

 

V neděli ráno už jsem o nic obavy neměl. Vyzvedl jsem chlapce v blízkých částech Brna (oproti plánu jsme jeli vozem, protože ve třech se naše originálně zabalené potřeby na delší vzdálenosti ne úplně ideálně nosí) a vyrazili jsme. Za obcí Kaly jsme nahmatali rozhlednu (naštěstí to tu známe), kvitovali, že na místě je stále situována přenosná lavička, a umístili se na rozhlednu, raduje se, že máme časovou reservu. Tyto okamžiky bylo třeba vyplnit dalekými rozhledy do krajiny, neboť počasí skutečně přálo a nikoho nenechalo na pochybách, že jakékoliv předpoklady jsou jen předpoklady. Ti ostrozračejší dohlédli dokonce až na zem (výška rozhledny je asi tak 6 metrů). Když se každý dosyta pokochal, byli jsme připraveni zasáhnout do závodu.

 

 

Není třeba machrovat hned na začátku, takže jsme zkraje kontaktovali zejéma tuzemské stanice. To není na škodu, myslím, že to je snad poprvé, co jsme získali lokátory po celé ČR, jindy nám myslím vždycky nějaké celkem velké území chybí, ale hledat se mi to teď nechce. Přibližně ve chvíli, kdy začíná přicházet Krokodýlův oblíbený pile-up, začíná naopak odcházet baterka. Jelikož jsme připraveni, Česťa ruče přepíná stanici na baterku interní. Za 20 minut jsme zjistili, že tento výtečný tah problém jen oddálil o právě zmiňovaných asi 20 minut.

 

 

Někdy se to prostě trochu komplikuje. Teď už nás mohl zachránit jen náš rodinný sedan. Vylili jsme vodu ze stanice a notesu (ten jemný opar z okolí jakoby se lehce snášel směrem k zemi a sem tam nějaká kapka ulpěla i na stanici a notebooku), předseda připarkoval kočár a přesunuli jsme se do (v našem měřítku) vrcholu snobárny – tedy do auta z roku 2000, které má navíc motor starší verse, jak pravil s kritickým výrazem ve tváři místopředseda.

Pak už nebyla v ničem potíž. Maďarsko, jižní země… zastavili jsme se těsně pod hranicí 3000 bodů.
 

 

Vlastně jedna malá potíž nastala – po složení antény a stožáru Česťa zjistil kontaminaci stožáru přírodní hmotou v mezifázi. Není divu, celý povrch kopce Babylon byl téměř dokonale pokryt výměšky zřejmě srn, v maximálním případě pak losů severních.
 

 

Po obědě v Loučkách (česnečka, guláž – tak to si nechám líbit) jsme vzbudili u Semilassa Luboše a rozešli se do svých domovů.