aneb "Nechápu, proč nejeli na Zubštejn. Jakejsi Babylon, ani na mapě to nevidím, chm chm, no nevim."

Tak pravil kdosi na pásmu, jen co jsme zapnuli stanici. Znamenám si, Zubštejn snad příště. Tentokráte jsme vyjeli na Babylon, kopec vyzkoušený v r. 2007 sestavou Jura-Česťa-Tomáš-Kuba, kdy právě posledně jmenovaný poprvé přiznal svou neoblibu pěšího přesunu a od té doby jsme jej mnohokráte neviděli. Vono teda tenkrát ani nebylo moc krásně, trochu sněžilo, trochu byla kosa a trochu nebylo nic vidět. Zato dneska slunko valilo už od rána. Cestou to vpadalo slaběji, když se po levé straně vlaku objevily místy mlhy, v dalším okamžiku se objevily na pravé straně vlaku a následně všude. To jsme však byli v údolí a vyhrabavše se do výšin, nechali jsme mlhu pod sebou. Dál už bylo jen krásně.

Nedvědice byla dosažena vlakem a očekávaný strmilovák do Kovářové již za obecného veselí pěšky, jelikož  pan řidič autobusu tvrdošíjně trval na uvedené trase do Víru a zajížďku na kótu odmítl. Po cestě především byly k disposici perfektní švestky z okolostojících stromů. Ten kopec je fakt strašnej, ale zdál se mi kratší než poprvé. Dana, která nás chtěl přijet navštívit, si při ohlášení této trasy poklepala na čelo a nechala se vyvézt vlakem na kopec do Bystřice.

Na snímku vlevo a výše to není úplně vidět, ale na transparentu je informace, že Slavíme všude.

Následoval test nově opravené sekery (vydržela jóóó!!!), stavba aparátu a příjezd OK9MEDa, který si přijel na kopec tak trochu poležet, zatočit anténou a nakonec i odvysílat 1/3 závodu. Krátce před polednem se dostavila i početná návštěva. V ten okamžik se pochopitelně vysílání přestalo dařit, ale po chvíli se MED odhodlal zalehnout k mikrofonu a šlo mu to na výbornou - nejdelší spojení mělo 615 km a bodový výsledek 2. nejlepší od r. 2005. Šlo to tak dobře, že jsme vybili jednu baterku, kterou s sebou vždycky vozíme. Jen těsně jsme nedosáhli hranice 5000 bodů (když jsem byl v předlétí s Fachmanem v Nedvězí, nahrnuli jsme s bídou 2000 bodů, takže tentokrát docela jako dobrý teda).

Návštěvy se slunily a Katka dostala za úkol exponovat několik vynikajících snímků. Ani nevím, který to nakonec bylyy (byly-li).

Když se to tak dobře povedlo, zabalili jsme všech 8 metrů krychlových krámů do 3 batohů a odebrali se z kopce zpátky procházkově do Nedvědice. Tady už na nás čekala svlečna v Hotelu u nádraží, sice byla trochu potíž s objednávkami, ale zato došlo na lekhou konversaci o jiných věcehc, než je počasí.

A když jsem přijel dom, jen jsem upadl do kouta a navždy usnul.

Tentokrát se to prostě povedlo MOC.

 JzB & Fachman TSF. Tento pořdad vám přináší Krteček.