O výjezdu na Librův grunt
a jiných věcech, to totiž nebylo jen tak!
Na tenhle zájezd jsem se musel důkladně připravit, protože
- jsme poprvé jeli jen sami dva s Fachmanem
- v Nedvězí, odkud jsme vysílali, má babička chalupu, a tak jsme si nemohli dovolit žádnou větší ostudu
- domluvili jsme se, že vyhmátneme ten nejlepší lokál a tam pokročíme s přípravou výstavky, která startuje 2. července v knihovně Jiřího Mahena v Brně - Kobližná 4.
 Cesta proběhla tak hladce, že snad jediným záporným elementem byl chybějící autobus na loučce za Kunštátem, který tam přece vždycky býval. Asi korose.
Nedvězí jsme tak dosáhli poměrně brzo a časovou reservu teda mohli vyplnit zajížďkou na cestu, o které už teď víme, že nevede k tomu vysílači Eurotelu ani ke koníkům, zato si Fachman trochu procvičil couvání.
Stejně jsme si nakonec vyhlídli lepší místo. Auto jsme nechali u vodárny, vysílací krámy naložili porůznu na své dvě osoby simulujíce mezky (vždycky znova žasnu, kolik neforemné veteše se dá ve dvou lidech unést :) ) a směle vykročili k vrcholu. Ten byl akorát tak daleko, abych toho už měl plný zuby a tak stanovujeme nejvyšší bod odborným odhadem metodou velkého vědce 19. století, japonce Od Oka.
Anténu se nám podařilo postavit napoprvé, dost rychle a dokonce je skoro rovně! Tak tohle si připíšu do životopisu.
 Fachman si připravil inovaci i pro tuto episodu, pročež se vytasil s malým kompasem. To se hodí, abysme mohli otočit anténu tím směrem, odkud vysílá stanice, se kterou se chceme spojit – je pak mnohem líp slyšet, naopak při špatném natočení nemusí být slyšet vůbec. Kromě toho jsme se zase přesvědčili, že v určování severu „z hlavy“ ještě je věru co zlepšovat (já jsem se netrefil jen asi o 95°).
Ovšem jestli je tu něco krutě dobré, tak to je výhled do kraje. Obrovský rozhled široko daleko, malé i větší kopečky, mezi nimi vecpané vesničky. Nízko nad kopci se válí pruh mráčků a pak už jen vysoké modré nebe. Vidět je až na Jeseníky!
 Začínáme vysílat a zatímco jsem se krátce a nekonec kupodivu úspěšně potýkal s notebookem, Fachman vyřídil snad 10 spojení. V první půlce jde všechno jako po másle, spojení lítají, letní pohoda, vegáček…. Pak se to trochu otočilo, na scénu vtrhnul severský vítr, kosa jak v mražáku a šedé mraky. I vysílání zničehonic přestalo nějak pořádně jít. S bídou jsme udělali ještě pár spojení a byli docela rádi, že už to je hotovo.
Po závodu bylo potřeba navštívit tu zmiňovanou babičku na chalupě. Bohužel tam nikdo nebyl, tak jsme aspoň nechali srdceryvný vzkaz na hlavičkovém papíře a vyplašili souseda.
Na kopci nás během vysílání navštívil myslivec, který nás nepotěšil, protože „hospoda je zavřená a tento týden tam není ten dobrej hospodskej, tenhle neotevře….“. Nezbylo, než se přesunout do Bystrého do oblíbeného hotelu Na podkově.
 Při vzorné konzumaci jsme tu vymysleli mnoho dobrého, co je v červenci a srpnu 2009 k vidění na výstavce Radioklubu OK2KUB v Knihovně Jiřího Mahena v Brně na Kobližné. Napsali asi půl stránky textu (v podstatě mnohem víc, hodně toho padlo na opravy, protože „na tom krámu se nedá psát“ a k tomu volšový ruce) a přibližně pětsetkrát prohlídli výběr fotek, ze kterého jsme potřebovali udělat ještě větší výběr.
 A na závěr rozevláté foto u kostela.
Tož to bylo to Nedvězí teda, mladá pani.
Všechny fotky, nejen ty použité v tomto textíku, jsou ve Fotogalerii.
 P.S: Hodí se ještě připomenout, že místa námi navštívená (Bystré, Nedvězí, Librův kopec) byla inspirací pro knihu Terezy Novákové „Na Librově gruntě“, o které se leckdo učil v liteeratuře. Spisovatelka v ní popisuje život lidu v minulém století se všemi jeho těžkostmi a původními zvyky. Tak, teď je to komplet.
|
