Pro tentokrát jsme se rozhodli pro kopec Horní les (774mnm; JN89EO), který se nachází poblíž Olešnice a je osazen rozhlednou. Na kopci je i schránka Brněnské výškovnice. V blízkých Nyklovicích jsme vytrvale sledovali modrou turistickou značku, která nás neomylně zavedla do tamšího (J)ZD. Obsluhou prasečáku jsme byli vykázáni a varováni před majitelem přilehlých pastvin: “auto si zaparkujte někde jinde, ale i tak vám propíchá pneumatiky“ a „přes to pole nechoďte, on si občas rád (z někoho) vystřelí.“ A tak jsme na sebe (5 osob) naložili kompletní výbavu na závod a vyrazili napříč polem směr kopec.
V létě by cesta na kótu byla příjemnou procházkou (přímou čarou je to 1,7 km), což se o naší chůzi říct nedalo. Pole jsme přešli snadno - sníh byl umrzlý a většinou jsme se nebořili. Ještě jsme si libovali, jak se nám oproti minulému PA pěkně jde. To už jsme přešli do lesa a při průchodu malebnou mýtinkou mi trošku zatrnulo, když Mira zapadl i s anténou až po pás do sněhu, což při jeho výšce (přes 2m)…ostatní ho za chvíli následovali. Od té chvíle už se naše tempo postupu rapidně snižovalo. Když táhnete na kopec stožár, anténu, bedny s materiálem či akumulátor a pár lopat, nejde se vám v metru sněhu zrovna pohodlně. Ale jak trefně podotkl Voja, tentokrát to byl opravdu radioamatérský s p o r t .
Takže zde je popis zdolávání cca 1km cesty: zapadnutí do sněhu po pás – vyhrabání se – udělání 2 kroků - zapadnutí do sněhu po pás – vyhrabání se – udělání 2 kroků - zapadnutí do sněhu po pás – vyhrabání se – udělání 2 kroků - zapadnutí do sněhu po pás – vyhrabání se – udělání 2 kroků - zapadnutí do sněhu po pás – vyhrabání se – udělání 2 kroků - zapadnutí do sněhu po pás – vyhrabání se – udělání 2 kroků. Za sebe mohu říct, že jsem asi ještě nikdy nebyl tak na pokraji fyzických sil, jako na konci tohoto výstupu. Snad i proto mi bylo ÚPLNĚ JEDNO, že se víceméně všichni motáme v běžkařské stopě, což bych jindy nedělal – v té jsme se totiž občas bořili i jen po kolena. Že ze stopy nezbylo nic moc (spíš nic), je nabíledni.
Ale pak už konečně Česťa zahlásil „jsme tady“ a my sundali ze zad batohy. Na odpočinek nebyl čas, a tak Mira a Zuzka hned začali vykopávat prostor, ze kterého bysme mohli vysílat a ostatní začali sestavovat anténu, stožár a natahovat lana. Vzhledem k tomu, že na vrcholku kopce bylo kolem metru sněhu, rozhodli jsem se je všechna ukotvit ke stromům. Když jsme konečně skončili, bylo 8:56 a my měli 4 minuty na odpočinek.
Závod jako takový se vydařil silně nadprůměrně, byli jsem nadšení – 95 spojení (průměr za dosavadní PA byl 60), zahraniční stanice (Chorvatsko, Slovinsko, Polsko, Německo, Rakousko…), takže bysme se v tabulce mohli posunout dopředu. Občas jsme v éteru zaslechli poznámku jako „na kótě je moc sněhu, jedu z domu“ apod., takže jsme dost dlouho zvažovali, kolik radioamatérů pojalo toto PA jako my. Během závodu taky přijeli tři běžkaři a na pozdrav odpověděli: „Zasloužili byste přes držku.“ Zůstalo ale jen u slibů (Bylo nás pět).
Na závěr jsme ještě vylezli na rozhlednu (super výhled) a pak nenadšeně počali sestupovat zpět do Nyklovic. V Brně jsme pak veleúspěšné PA završili tím, že jsme si vzájemně zaměnili 90% všech zavazadel, nářadí a techniky. Nejlíp dopadla asi Zuzka (zůstal jí notebook), zato já jsem přišel o lopatu a Mira už má dvě.
Bylo to NEJ a vytáhli jsme nahoru zbytečně asi 10kg železa…takže poučení pro příště. Což bude v Ostopovicích na Velikonoce a já věřím, že to nebude šesté PA na sněhu.
73! © OK2TSF |
